Inspirace

Dnes mě potěšil a prohřál na duši následující dokument "Living lightly". Krátký umělecký dokument o přirozeném přístupu k životu a o kosení jako životním stylu. Petr Vido, Slovák žijící s rodinou uprostřed lesů v Kanadě, je hlavní propagátor návratu kosy do rukou lidí. 

Už se těším na první seč!:-)

ŽÍT S LEHKOSTÍ from GoschaTV on Vimeo.

Rukověť chovatele ovcí

Doporučuji jako zdroj informací pro začínající chovatele, navíc i pro ekologický chov.

Rukověť chovatele ovcí-Ing.Petr David.pdf

zdroj: Spolek PRO BIO chovatelství http://www.eposcr.eu/

Stádo aktuálně

Tak jak odeznívá zima, zrekapituloval jsem, co přinesla a co vzala. 
Bylo až příliš mrazivých dnů, co prokřehnou všechny kosti v těle a zasvítilo hodně málo Slunce, aby dodávalo naději a sílu.
Co teprve stádo, na tak neobvykle divokém a chladném místě. Dělal jsem co jsem mohl, abych k nim mohl dorazit s dostatkem sena, na přilepšení zeleninu, suché pečivo.
Pro příští zimu určitě vím, že salaš budu muset zvětšit, vybudovat kotec, kde najde útočiště koza a kde bude první dny pečovat o nově narozené mládě.
Nemyslím si ale, že by letošní vrh, který kůzle nepřežilo, souvisel zrovna se zázemím-narodilo se předčasně a nebylo připravené přežít.
        Oproti tomu za dalších 14 dnů po kůzleti, ještě na začátku února, se narodil beránek, který s integrací do stáda a udržením se při životě-navzdory mrazům kolem -10°C, neměl sebemenší problém. 
        Líbí se mi pozorovat povahové rozdíly-různé přístupy-zvířecích matek. U ovce, jakoby se nic nezměnilo-ovce na něj nereagovala, ve své podstatě mu byla nablízku snad a hlavně jen jako zdroj mléka. Teď, kdy má beránek už přes měsíc, v hierarchii stáda zastupuje "poslední" místo. 
        U kozy už byla reakce na mládě mnohem znatelnější-od hlasu po doteky.
Koza opustila mrtvé mládě po cca 10-12 hodinách, aby se šla sama najíst a když jsem ho odnesl, hledala a volala. Zhruba týden truchlila-nikdy dřív bych netušil, že koza projevuje žal i výrazem ve tváři.
        Celkově se stádo prokousalo zimou velice dobře a to i přes to, že sněhu měli někdy až po břicho.
        Po zimě mě čeká nejen pozvat veterináře, ale i povápnit okolí salaše a salaš, odvozit hnůj, který jsem navršil během zimy vedle salaše, ostříhat berana a ovci (tu přednostně kvůli nálezu Kloše ovčího), vymyslet co s beránkem. Plánuji také dokoupit jednu ovci a prodat kozla. Můj záměr je hlavně vlastní vlna ze střihu (tkaní vlny), o mase neuvažuji i když už teď dostávám nabídky na jehněčí výměnou za služby a jiné místní produkty - poslední z nabídek byly včely:-) Jinak mi nabízeli ryby, med, slivovici, ale beránek je jenom jeden a navíc nádherný modrooký!

Zimní sklizeň

Jako moderní lovci sběrači, vyražte v třívrstvém gore-texu na zimní topinambury. 
Pokud víte kde v létě rostou. 

Jsou mrazuvzdorné, takže se dají sklízet celou zimu a zima je neznehodnotí a nepoznamená na chuti, jako třeba přemrzlou bramboru. Tady to nehrozí.
     Topinambury údajně původně z Mexika, oblíbené v Izraeli a masově pěstované ve Francii, jsou zpestřením jídelníčku a dají se použít jako sladké brambory. 
     Největší zastoupení ve složení topinambur mají sacharidy ve formě inulinu, fruktózy, glukózy a s téměř žádnou vlákninou.
V zimě se hodí řada organických kyselin, jako kyselina citronová, mléčná, jantarová a jablečná, spolu s vitaminy A, B1, B2, C, D a minerální prvky jako draslík, fosfor, hořčík, vápník, železo.
     Jsou velmi vhodné pro děti pro svou lehkou stravitelnost, stejně jako v obdobích různých diet. Působí proti artritidě, zmírňují žlučové koliky, křeče a jsou velmi vhodné při nevolnosti v těhotenství. Snižují cholesterol v krvi, regulují krevní tlak a snižují stres. Pomáhají při detoxikaci a také snad mají vliv na uvolňování hormonů, stimulujících vaječníkové folikuly, které pak uvolní více než jedno vajíčko-pokud si někdo přeje třeba dvojčata:-)
    V kuchyni se hodí kamkoliv, nejlépe však syrové, nebo třeba nastrouhané na hrubo do zeleninového salátu pro svou oříškovou a nasládlou chuť.

No a tohle vše je skryto v zemi a pod sněhem, úplně pro všechny. 
Dobrou chuť.

Zima

Zima je pro mě každý rok náročnější období. Letos nově připravit vše potřebné pro zvířata, protože když napadne sníh, je přístup téměř nemožný a zkoušet přivézt balík sena, půl metrákové pytle s obilím atd. je skoro nemožné-jedině dotáhnout na expedičních saních, co se na ně vleze. 

Obavy mi dělala taky voda pro zvířata, což spolu s mrazem znamená každý druhý den bez vynechání na zahradu, vysekat v ledu na jezírku otvor, nabrat, ohřát na ohni aby vydržela déle nezamrzlá..

Možná dobře, že v prosinci se vše mění a teploty stoupají nad nulu, sníh roztál ale všude je promáčená blátivá zem. Balík sena který jsem přivezl v říjnu a byl pro zvířata volně přístupný je v předchozích několika dnech definitivně sežraný. Nový balík jsem z ekofarmy složil v pronajaté stodole, kde máme uskladněnou stavební slámu, takže balím seno do pytlů a převezu na zahradu co unesu. Spolu se slámou vozím cca 1-2x týdně pytle sušeného kváskového a BIO pečiva-neprodané zboží ze zdravé výživy, na přilepšenou hlávkové zelí, mrkev, obilí a zelené zbytky z kuchyně-slupky, vaječné skořápky. Vše spořádají. Dochází minerální sůl, koupená spolu se zvířaty v létě.

K pravidelné péči patří také čištění salaše-vykydání použité podestýlky, zvířata mají mokrý kožich, čurají i kadí pod sebe, takže čištění je nutnost. Čistím cca 1x týdně. Hnůj hážu hned vedle salaše, nevozím ani by to nešlo. To počká do jara. Na vystlání salaše padne jeden malý balík sena-používám ty horší rozpadající se, které nejsou vhodné na stavbu domu. Je skvělý pocit, když najdu ovce v načechrané čerstvé slámě, kde si v zimě vyleží důlky. 

Celkově pak chování ovcí i koz je v zimě nijak nezměněné. Zvířata jsou čilá do salaše se stahují až po soumraku, ukusují stébla co trčí nad sníh, jsou přítulná   
(hlavně beránek).

Oheň

Vzpomínám u praskajících kamen, na poslední podzimní oheň a nocování pod našim rozestavěným slaměným domem.
     Zatím co v kotlíku vřel Yogi čaj, oheň jako divoká bytost podněcoval svým tancem a tvary fantazii. 
     Vystupovaly a zase mizely neskutečné obrysy postav, celé tváře.
Nic nenahradí oheň, praskající dřevo v kamnech v tyhle tiché chladné dny a večery. 

Díky Bratře Ohni!

Houby

       "Když na podzim rostou hodně houby a veverky vybíhají až do polí, bude tuhá zima."

Jak praví pranostika na říjen, letos opravdu houbové pozdní orgie nedají spát. Sotva vejdu do lesa, nehledám houby-ony si hledají mě. Jak pravil mykolog u nás v krčmě, to něco ze starých Keltů, má vliv na naši houbovou vášeň. Předkové a houby to je přirozené spojení.                

         Možná málo kdo ví, že houba je vlastně plodnice-rozmnožovací ústrojí-výsledek spleti podhoubí, které se rozrůstá pod povrchem na ploše až 40 kilometrů čtverečních! Sbíráme právě tu "pohlavní" část.                

         Prastaré pořekadlo říká, že když se podíváme na houbu když je ještě v zemi, přestane růst.. Při utržení, vyšle zprávu okolním "plodnicím" o tom co se jí děje, přes "síť" podhoubí. Je v nich něco úžasného.               

         Houby nás cítí a nabízejí se nám, i když ne každému. Chtějí naše ztišení a soustředění, ony nám oplatí radostí z nálezu a výtečnou chutí. "Vedomecké" houby.                

        Myslím, že pro naše děti je skvělé, učit se vděčnosti za zázrak jakým jsou mimo jiné i houby. Hledej je, sbírej, vzdej díky...

                                                                           

                                                            ***

Můj tip: Ryzec smrkový na prudko na kravském másle od farmáře, špetka soli dle chuti, barevný pepř z mlýnku na hotové houby, BIO kváskový žitný chléb, zakápnuto rostlinnou mandlovou smetanou. Mňam:-)