Zima

Zima je pro mě každý rok náročnější období. Letos nově připravit vše potřebné pro zvířata, protože když napadne sníh, je přístup téměř nemožný a zkoušet přivézt balík sena, půl metrákové pytle s obilím atd. je skoro nemožné-jedině dotáhnout na expedičních saních, co se na ně vleze. 

Obavy mi dělala taky voda pro zvířata, což spolu s mrazem znamená každý druhý den bez vynechání na zahradu, vysekat v ledu na jezírku otvor, nabrat, ohřát na ohni aby vydržela déle nezamrzlá..

Možná dobře, že v prosinci se vše mění a teploty stoupají nad nulu, sníh roztál ale všude je promáčená blátivá zem. Balík sena který jsem přivezl v říjnu a byl pro zvířata volně přístupný je v předchozích několika dnech definitivně sežraný. Nový balík jsem z ekofarmy složil v pronajaté stodole, kde máme uskladněnou stavební slámu, takže balím seno do pytlů a převezu na zahradu co unesu. Spolu se slámou vozím cca 1-2x týdně pytle sušeného kváskového a BIO pečiva-neprodané zboží ze zdravé výživy, na přilepšenou hlávkové zelí, mrkev, obilí a zelené zbytky z kuchyně-slupky, vaječné skořápky. Vše spořádají. Dochází minerální sůl, koupená spolu se zvířaty v létě.

K pravidelné péči patří také čištění salaše-vykydání použité podestýlky, zvířata mají mokrý kožich, čurají i kadí pod sebe, takže čištění je nutnost. Čistím cca 1x týdně. Hnůj hážu hned vedle salaše, nevozím ani by to nešlo. To počká do jara. Na vystlání salaše padne jeden malý balík sena-používám ty horší rozpadající se, které nejsou vhodné na stavbu domu. Je skvělý pocit, když najdu ovce v načechrané čerstvé slámě, kde si v zimě vyleží důlky. 

Celkově pak chování ovcí i koz je v zimě nijak nezměněné. Zvířata jsou čilá do salaše se stahují až po soumraku, ukusují stébla co trčí nad sníh, jsou přítulná   
(hlavně beránek).