Tak jsem spustil a sdílím blog o našem žití a práci na venkově...Je to vlastně o plnění snu který klíčil sto kilometrů odtud v paneláku, když jsem byl kluk a trávil veškerý volný čas v přírodě. Když mě můj brácha učil rozpoznávat stromy, zvěř, když jsme sypali zrní do krmelců, nebo když jsme velice velice dávno s rodiči v Bílých Karpatech houbařili a každý podzim trhali plody starých odrůd, které jsem už od té doby neviděl ani nejedl.."chlupaté" jablka tzv."kožušky"...ořechy tak obrovské a lahodné..
      Teď poznávám, že je to v každém případě požehnaná práce a dřina na čerstvém vzduchu, která neohýbá hřbet jako vysedávání u počítače. Tak se čistím a sílím a doba se mění a to mě těší. 

Stádečko

       Příběh našeho stáda: Nejprve přišla ovce Anežka a beránek Prokůpek od kamaráda Lukáše. Asi o měsíc později, jsem docela impulzivně odpověděl na inzerát nabízející pár sedmiměsíčních Koz kamerunských, které jsem ten den ráno studoval na internetu a odpoledne jsme pro ně vyráželi. (nejlepší škola je bezpochyby praxe a navíc je to velká romantika:-) 
       Kozy když se chytají, natropí pořádný rámus a ty naše byly z počátku hodně divoké, zejména kozlík "Čert" (uznejte že přejmenování na Uhlíka bylo nevyhnutelné). Vše je ale o péči a pozornosti a dnes už jsou s ovcemi v jednom stádu, kozlík je neprohání a neutíká z ohrady, jí z ruky. Kozička se jmenuje Káča a s kůzlaty na jaře to vypadá velice slibně:-) 
       Vedoucím stáda je nejmohutnější Anežka, která si vždy urve nejlepší kousky krmení. Na druhém místě beránek Prokop, kterému trvalo nějaký čas, než si vybudoval svoji pozici souboji s Káčou i často nic netušícím Uhlíkem, který dříve na řetězu byl snadným cílem Prokopova trkacího tréninku. Prokop je taky nejmazlivější a vybojoval si svůj život při hojení pokousání od rotvajlera na zádech u ocasu. Nejosobitější je bezpochyby Káča - kamzičí velice zvídavá a neposedná kozička. 
        Pouštíme na pastvu mimo plot, ohradu - stádo se pase kde chce, nikdy ne dále než 100metrů a vrací se na zavolání. Po cestě spasou v lese maliník, spodní vetvě keřů a vše co najdou, aktuálně vybírají klasy pšenice, co mezi řádky zůstaly po sklizni. Milují švestky, jablka, hrušky a samozřejmě suchý chléb. Na zimu pro ně mám připraveno seno z BIO farmy ve Věcově u Jimramova. Letos kvůli suchu nebylo co kosit.

When mountains..

Přípravy na zimu - stavba salaše

     Není stádo jako stádo. To naše je komunitní plně rozvinutá terapeutická skupinka kde se názorové rozdíly řeší hned a to buď sexem, nebo trknutím.

Takže jsem stavěl takový skromný kozo-ovčí "ášram". 

     Vždy když jdu nyní kolem, tiše závidím.

Pokud chceš začít s něčím novým, musíš ukončit to staré...

***